úplně a dle všech předpisů ukončena.
Zasvěcení chrámu Šalamounova, modlitba při zasvěcení.
65. Když veškeré dílo, které Šalamoun pro dům Hospodinův učinil, skončeno bylo, dal tam vše, co otec jeho David zasvětil, stříbro a zlato a veškeré nářadí; dal to do klenotnice domu Hospodinova. Na to povolal král nejstarší a náčelníky kmenů israelských do Jerusaléma k slavnostnímu zasvěcení svatyně, zřízené v plné nádheře a vznešenosti, Kněží přinesli stánek úmluvy se svatým nářadím do svatyně a archu úmluvy do místa nejsvětějšího. Když kněží vyšli ze svatyně a levité v nádherných chvalozpěvech Boha oslavovali za jeho milost a nejvyšší dobrotu, zastínil mrak svatyni. Král Šalamoun pak před shromážděním Israele proslovil modlitbu zasvěcovací. I pravil: „Hospodine, Bože Israele, nikdo není jako Ty, Bůh na nebi nahoře a na zemi dole, jenž zachováváš smlouvu a milost služebníkům svým, kteří před Tebou kráčejí s celým srdcem svým. Hle, nebe a nebe nebí Tebe neobsahují a tím méně tento dům, který jsem vystavěl. Avšak nakloň se ku modlitbě, již dnes služebník Tvůj před Tebou se modlí, vyslyš prosbu svého lidu Israele, již modliti se bude na místě tomto. Povstane-li nouze a hlad, mor aneb jiná pohroma a nemoc v zemi, bude-li lid Tvůj tísněn nepřítelem: vyslyš každou modlitbu svého lidu Israele a dej každému dle jeho skutků, jak znáš srdce jeho; nebo Ty jediný znáš srdce všech lidí. A také cizince, jenž není z Tvého lidu Israele, přijde-li pro jméno Tvé a modlí se v tomto domě, vyslyš ho v nebesích, aby veškeří národové země Tvé jméno seznali a v bázni Tě uctívali jako lid
