ho syna Kimhama, jehož David ku svému dvoru vzal a tím věrnost otcovu odměnil.
55. Když král přišel do Gilgalu, přivítali ho také všichni mužové israelští, kteří však mužům Judským vyčítali, že krále vedli přes Jordán, aniž by oni byli o tom věděli. Tím došlo ku sporu, jehož jakýsi ničemník, jmenovaný Seba, použil k nové vzpouře. David mezi tím vtáhl do Jerusaléma a nařídil Amasovi, aby vytáhl proti Sebovi. Když však tento v určený čas nepřišel, pustil se Joab a Abišai ku královskému rozkazu se svým mužstvem za Sebou. Blíže Gibeonu Amasa se k nim přidal, avšak Joab zákeřně ho zavraždil. Seba utekl se do pevnosti Abelu, avšak když Joab chystal se pevnost obléhati, sťali obyvatelé Sebovi hlavu a podali ji Joabovi. Tím byla vzpoura skončena.
Co David nařídil, aby služba Boží byla zvelebena.
56.Kronika I. kap.24—26 Když pokoj a pořádek opět byly zjednány, mohl David zcela se oddati pěstování vnitřního blaha svého lidu. Jsa Bohu zbožně oddán měl obzvláště na mysli zřízení bohoslužby povznášející mysl a ducha. Za účelem tím zřídil král dvacet čtyry kněžská oddělení a los určil, v kterém pořádku oddělení tato službu vykonávati měla. Vedle kněží bylo zřízeno čtyřiadvacet chorů (sborů) levitů, které vedeny Asafem, Hemanem a Jedutunem a jich syny bohoslužbu zvelebovaly zpěvem a hudbou. Nejvyšší řízení však měl David sám a vznešené zpěvy (žalmy), kteréž sepsal, byly sbory levitů zpívány ku chvále Hospodinově. Král také vše připravil pro stavbu svatyně, kterouž dle slova Božího, zvěstovaného prorokem Natanem, syn jeho a nástupce vystavěti měl. Přichystal bohaté zásoby zlata, stříbra, mědi, železa i dříví a kamenů ku stavbě a určil horu Mória, kteráž nejtěžší zkouškou víry Abrahamovou jako svaté místo
