Stránka:GOGOL, Nikolaj Vasiljevič - Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem.djvu/31

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
  1. Svrchu popsaný šlechtic, kterého jméno již působí všelikou ošklivosť, chová ve své duši zlostný úmysl vypáliti mne ve vlastním domě. Nepochybné důkazy toho z následujících punktů se jeví: za první, onen nezvedený šlechtic začal vycházet často ze svých pokojů, co před tím za příčinou své lenosti a škaredé tlustoty nikdy nekonával; za druhé v čeledníku jeho, přiléhajícím k mému plotu, ohrazujícímu mou vlastní, obdrženou od nebožtíka otce mého blažené paměti Ivana Onisijeviče Křepelického zemi, každodenně a neobyčejně dlouho se svítí, co jest již jasný toho všeho důkaz, nebo až posud pro jeho škaredou skouposť nikdy tam ani lojová svíčka, ba ani kahánek nehoříval.

A následovně žádám, by onen šlechtic Matouš Ivanovič Halamavský, jakožto převedený z paličství, z hanobení jména mého a hodnosti, z loupežnického přivlastňování si mého jmění, nejvíce však z hanebného a škodného přivtělení ke jménu mému přezdívky »houser« odsouzen byl k trestu, pokutě, k dostiučinění, zapravení úředních tax a škod; a sám jako přestupník v pouta dán, a pak zakut do městského žaláře vsazen, a na tuto mou žalobu aby hned a bez odkladu rozsudek vydán byl. Psal a složil šlechtic mirohradského okršku a statku majitel Matěj Ivanovič Křepelický.

Po přečtení žaloby přiblížil se sudí k panu Matěji, vzal ho za knoflík a počal mu mluviti takto:

»Co to činíte, pane Matěji, pro Pána Boha! Zahoďte žalobu, třeba se ztratila (ať si jde k rarášku!) Podejte si radši s panem Matoušem ruce, polibte se, kupte santurinského neb nikopolského, anebo jen udělejte punčík, pozvete mne, zapijeme to pospolu a zapomenem na všechno.«

»Ne, pane Děmjane, nemůže to být!« pravil pan Matěj s vážností, která mu vždycky tak krásně slušela, — »nemůže to být, nedá se to napraviti přátelskou úmluvou… Poroučím se; poroučím se i vám, pánové!« pokračoval, obrátiv se ke všem s toutéž vážností: »Naději se, že moje žaloba bude mít náležité následky!« a odešel, zanechav celý kancelář jako u vyjevení.

Sudí seděl nemluvě ani slova, sekretář šňupal, písaři převrhli střípek z roztlučené flašky, zastávající službu