— 49 — Kde k rodičům se dítky Kde dobré všecko roste vinou vždy směleji? vlastenci šíř a víc? Kde jako v máji kvítky Ve velebnosti prosté se v spěch rozvíjejí? vlast má ladnější líc? Zda v cizině? Zda v cizině? Ne, ne! Ne, ne! Jen v otčině. Jen v otčině. Kde života kolíbá člunek se plesavě? Kde anděl hrobu zlíbá ústa jen laskavě? Zda v cizině? Ne, ne ? Jen v otčině. (V Kytce r. 1836.)
Jan Erazim Vocel,
professor archaeologie a české literatury na universitě pražské. Nar. 23. srpna 1802 v Kntné Hoře, zemřel 16. září 1871 v Praze. Vydal tato básn. díla: Přemyslovce (1838), Meč a kalich (1843) a Labyrint slávy (1846). Sebr. spisy v Nár. bibl.
Z Přemyslovců.
Hroby Přemyslovců.
<poem> Sláva duchům jasných bohatýrů! Sláva budiž našim obranám! Našim hajitelúm práva, míru! Národ český budiž jejich chrám! Na památník hrobu českou lyru třesoucí se rukou ukládám, by v posvátný popel chvěla jemně: »Sláva tobě, Přemyslovo plémě!«
Vlasti má! Kde knížat, kde svých králů rakve hostíš s drahým popelem? Na Vítkovskou povystoupni skálu, najdeš hroby v stanu velebném:
