Sirota.
Dyž já si zpomenu
na svého tatíčka,
slzy me polejú,
nevidím chodníčka.
Dyž já si zpomenu
na svoju maměnku,
slzy mě polejú
ida na travěnku.
Zhůru ke kerchovu
cestička dlážená,
tam je má mamička
na něm pochovaná.
Zhůru ke kerchovu
dlážený chodníček,
tam je pochovaný
můj dobrý tatíček.
Kerchove, kerchove,
ohrado zelená,
už sem na tě vsela
své drahé semena.
Hrobaři, hrobaři,
hluboko sázíte,
předrahé semena,
nikdá nescházíte.
Mamulko, mamulko,
hluboko ste lehli,
své ubohé dcery
k místu nepřivedli.
Tatíčku, tatíčku,
v hrobě jako v kleci,
mně ubohé dceři
ubližujú všeci.
Loučení.
Ach dyž sem já šel od svej milenky,
břinkaly mně podkověnky.
Ach břinkaly mně a už nebudú,
černé oči plakat budú.
Ach černé oči, což vy pláčete,
šak vy moje nebudete.
Ach bude vojna, vojna neščasná,
dyž ja umřu, pomodli sa.
Linda.
Hořala linda, hořala,
pod nú má milá ležala.
Keď na ňu iskry padaly,
všeci mládenci plakali.
Enom ten jeden neplakal,
co jí prsténky posmekal.
