Žezulička.
Zakukala žežulička
v lese v oboře,
ach v lese v oboře!
zaplakala má panenka
doma v komoře,
ach doma v komoře!
Ja co pláčeš a naříkáš?
vždyť ty budeš má:
až žežulka na vánoce
třikrát zakuká.
»Jak pak nemám naříkati,
když nebudu tvá;
vždyť žežulka o vánocích
nikdy nekuká!
Mor. píseň přidává:
Pán Bůh mocný, Pán Bůh dobrý
on to může dát,
že žežulka na vánoce
může zakukat.
Tamt. 196 (770).
Lítost.
Když jsem plela len,
nevěděla jsem,
co mě mé srdečko bolí:
že mně můj milý vypoví,
nevěděla jsem.
Když jsem plela mák —
škoda na stokrát,
škoda toho milování,
že netrvá do skonání,
škoda na stokrát.
Tam. 208 (289.)
Dívčí žalost.
Ty hvězdičko malá,
kdybys slzy znala
a měla srdíčko,
má zlatá hvězdičko,
jiskry bys plakala!
Plakala bys se mnou,
plakala noc celou,
že pro věno zlaté
nevěsty bohaté
s milým mě rozvedou.
Tamt. 209.
Stesk.
Není tu není,
co by mě těšilo,
není tu, není,
co mě těší:
co mě těšívalo,
s vodou odplavalo;
není tu, není,
co mě těší!
Tam. 228 (458).
