Pavel Josef Šafařík.
Geniální badatel v jazyce, písmě a starožitnostech slovanských. Nar. 13. května 1795 v Kobeljarově na Slovensku, zemřel v Praze jakožto bibliotekář c. k. univ. knihovny 26. června 1861. Mimo některé překlady vydal též sbírku pův. básni: Tatranskou Musu s lyrou slovanskou (1814).
Píseň májová.
(1814.)
Zima již klesá !
Leskne se máj !
Tvorstvo vše plesá,
z země je ráj :
Flořiny dítky,
milostné kvítky,
snesly se v háj.
Větry již pouští
balšámu dech,
zřídlo pak houští
skropuje mech.
Krása se chvěje,
radost se směje
ode stran všech.
Štědrý večer.
(1820 ve „Slovesnosti“.)
Tiše plyne v moři démantovém
jasná luna. zdobná sborem hvězd;
řídí valný skvoucích pluků sjezd
ctít to kníže vzešlé v světě novém
Nízké křoví v rouchu krystalovém
plesá Tvorci vřelou vzdáti čest ;
sladkoplynný stříbrných vln chřest
schválně mešká v toku safírovém.
Vše jen světí, vše se k svátku má !
Lehkým vztrhům srdce podmaněné
dme se výš a vzhůru k nebi hrá.
Než ach, mé je duši zkormoucené
darmo zříti ranní záři vstříc!
Jehož kochám, toho není víc.
Poprvé vyt. (v jiném zněni) v Hromádkových Prvotinách r. 1814.
