126 — To vidět — číst — a v zoufání — Když od báby neprospělo, a pryč ho zlý host pohání, tu k popovi se běželo, Kde pak se poděl?— Tam bledá on pop kropí, zažehnává, ruka z rybníka vyhledá ! modlí se žalm, zaríkává. Celední jdou a ustrnou ! Zaríkáno, zažehnáno. Otec sedí — otec hledí — a ot sedí — a ot hledí, jak přimrazen jsa k lavici, jak primrazen jsa k lavici, a péro drží v pravici. ni rady s ním, ni spomoci. Tu bába hned přivolána, všelikterá co kouzla zná, i stříly zažehnávati, jme se ducha zaklínati : Jdou pro vrchního pro popa, byť on jim spomoh' od trupa; ten zaklíná, skropiv jizbu, žehná ho, říká modlitbu. xSiré oči! pod obočí! Zažehnáno, zaklínáno, Siné oudy! boží soudy — otec sedí — otec hledí, zaklínám vás, po první ráz, jak přimrazen jsa k lavici, po třetí ráz, boží příkaz ! ni rady s ním, ni spomoci. Siré oči ! zamkněte se ! Až dítko se- přibatolí, Siné oudy! pomkněte se! wpote dedectu,« hlaholí. Pokoj ti, nebohý duchu! »pote dadat,« a outlinkou .Idianechod'víc!chu-chu-chu!" chopí ho mile ručinkou. Zažehnáno, zaríkáno, otec sedí — otec hledí, jak přimrazen jsa k lavici, ni rady s ním, ni spomoci. Aj div divoucí ! s lavice otec se zdvíhá ; pravice požehná vnoučka milého, a věčný sen obejde ho. (IMS.) Až tak, co nelze žádnému možná robátku malému ; co zdila nepravost syna, spravila dětská nevina.
