Zvířecí řeč.
Konipásek
boje se, aby v zimě nezmrzl, uletuje na podzim do teplých krajin; a když zase jaro nastává, vrátí se do Čech, posadí se na plot a volá sedlákovi do oken:
Živ-li’s, sedláče? živ-li’s?
živ-li’s?
Linduška
napomíná z jara sedláka:
Vorej, vorej!
sej, sej!
Divoký holub
z jara, když vidí sedláka hrách síti, volá:
Vrkú, vrkú!
sedláku! sedláku,
chudý, chudý!
nasej hrachu, hrachu
všudy, všudy
pro mé zuby, zuby!
Holub doupnák
Sedláčku-ku-ku!
nasej hrášku-ku-ku!
tobě korec a nám korec
na klobáňku-ku-ku!
Sýkora
když sedlák vozí mandele z pole domů, volává:
Ted jsi pán!
teď jsi pán!
Strnad
Zimě na dvoře:
Sedlák strejc! sedlák strejc!
Sedláček pán! sedláček pán!
Z jara na střeše:
Sedláčku, sedláčku!
kdy pak budeš sít?
Létě na poli:
Sedláčku, sedláčku!
polib mi říť!
Také:
Bodejž by, sedláče, chcíp!
V jedné pohádce zpívá strnad takto:
Mamička mě zabila,
tatíček mě sněd;
sestřička kůstky sesbírala,
pod stromečkem je zakopala:
to jsem já ten ptáček,
cililililíd!
Vrabec
Čim! čim! čimčarara!
štilip! štilip!
však! však! však!
tak! tak!
Křepelka
přede žněma:
Pojďte žat, pojďte žat!
po žněch počítá:
Pět peněz, pět peněz!
Vlašťovička
z rána budíc hospodyni zpívá:
Vstala, vstala, vstala,
devět políček oblítata,
a ty ještě spíš?
Anebo:
Vstala, vstala, vstala,
pět homoliček udělala,
a ty ještě spíš?
