mile se vede dobře, jsou-li peníze, hned jest i oběd s po- zvánkami; po moskevsku. Paulina Alexandrovna, spatřivši mne, tázala se: co že tak dlouho? A nevyčkavši odpovědi, odešla kamsi. Rozumí se, udělala to naschvál. Must mi však podati vysvětlení. Mnoho věcí se nastřádalo.
Vykázali mi malinký pokojík, ve čtvrtém patře hotelu. Zde je všem známo, že patřtm ke suitě generálově. Podle všeho je vidět, že již dovedli si zjednat pověst. Generála považují zde všichni za nesmírně bohatého ruského velmože. Ještě před obědem mi dal, mezi jinými nařízeními, dvě tisícifrankové bankovky proměnit. Proměnil jsem je u kasíra v hotelu. Teď na nás budou hledět jako na millionaře, nejméně celý týden. Chtěl jsem již vzít Míšu a Náďu a jít s nimi na procházku, ale se schodů mne zavolali ke generálovi;zráčilo se mu mne se zeptat, kam je povedu. Tento člověk,opravdu není sto, aby mi hleděl přímo do očí: chtěl by tomu sám velice, ale já mu pokaždé odpovídám takovým dotíravým, to jest neuctivým pohledem, že jest jako zmaten. Ve velice přepjaté řeči, nastavuje jednu' větu na druhou, na konec úplně se v nich zaplétaje, dal mi na srozuměnou, abych se procházel s dětmi někde stranou od herny, v parku. Konečně však se rozzlobil a příkře dodal:
»Jinak vy byste je přímo do herny, na rouletu vedl. Odpusťte mi,« dodal, »ale já vím, že jste ještě hodně 'lehkovážný a schopný třeba i hry. V každém
