písmenka. Lampička jen blíkala. Ale sotva si lehnou, když tu najednou podolský Írele vidí, jak se ten stůl, co se u něho ještě před chvilkou pěkně učili, z čista jasna začíná hýbat jako živý. Postavil se milý stůl na zadní nohy, potom zase na přední a takhle vám po světnici poskakoval jako kůzlátko, než je zakošerují. Jakož psáno jest rukou Davida krále:
»Proč poskakujete hory jako kůzlata, pahrbkové jako ta mláďata skotu?«
Vidí Írele, jak stůl dovádí, a dostal z toho zlou třasavku.
— »To nic není,« chlácholil ho Šúlemův Šíjele, »to jen se nějaká nešťastná dušička takhle u nás doprošuje svého napravení. Jestli se takových věcí bojíš, tak u nás ovšem spat nemůžeš. To jdi raději jinam!« A to řka odvedl kamaráda ke známým. Ta třasavka však milého Írela jen tak hned nepřešla. Však také já se všecek chvěji, kdykoliv si na tuhle strašidelnou příhodu vzpomenu, jakož dále psáno rukou téhož Davida krále:
»Před Pánem chvěj se zemi,
před Bohem Jakubovým, AMEN!«
»Řekne-li ti někdo: Hledal jsem, avšak nenalezl jsem — nevěř mu! Řekne-li: Nehledal jsem a přece jsem nalezl — nevěř mu též! Ale když ti někdo řekne: Hledal jsem a našel jsem — tomu věř, ten člověk mluvil pravdu.« — Tak stojí psáno ve svatém Talmudu. Reb Simche Binem ověřil tato slova Talmudu krásným příběhem. Je to jako ten váš Bér Gynt.
Před dávnými a dávnými časy — vyprávěl reb Simche Binem — žil v Krakově zbožný učenec, reb Ázik reb Jékls jménem. Reb Ázik reb Jékls měl velikou bídu a nevěděl, jak z ní. »Jen zázrak mi může pomoci,« říkal si. Jedné noci uslyšel ve snu tajemný hlas: »Áziku! Áziku! Poklad nesmírné ceny je ti určen. Jdi do města králů země České, jež Praha
