nost prodám za doušek kořalky!« Ale ani jeden chúsid mu nechtěl za tu jeho věčnou blaženost tak draze zaplatit...
Reb Binem z Pšischy byl nejslavnějším žákem Svatého Žida. Nikoho si tak Svatý Žid nevážil jako jeho. Nikdo si také nemohl dovolit to, co směl reb Binem. K Svatému Židovi přicházelo totiž mnoho dušiček hříšníků s prosbami o napravení. Neméně než k svatému Jasnovidcovi lublínskému a jiným velikým světcům. Jednou nechtěl Svatý Žid jakémusi příliš hříšnému nebožtíkovi napravení udělit, ač jej o to velmi prosil. I pravil reb Binem učiteli svému: »Jestli téhle duši napravení neudělíte a nad ní se nesmilujete, pak nejste už můj učitel a já nejsem nadále váš žák.« A tak musil Svatý Žid onomu hříšníkovi udělit napravení, nechtěl-li ztratit svého žáka nejmilejšího. Potom o reb Binemovi pravil žertem toto: »Dejr jingr mančik iz a špicl fin mán harec.« Je to dvojsmyslná hříčka. Značí to: »Ten mladíček je částí, hrotem, mého srdce.« Tak velice ho mám rád. Ale zároveň to znamená: »Ten mladíček je »špiclem«, policajtem mého srdce.« Takový mi nahání strach.
A svatý reb Írele ze Strelisky se vyslovil o reb Binemovi z Pšischy takto: »Reb Simche Binem byl veliký světec. Chtěl ukázat světu docela nové cesty k Bohu. Zemřel však dřív, než své dílo dokončil. Proto se jeho následovníci dostali na scestí.« — Tak to řekl svatý reb Írele, Serafín ze Strelisky, nechť nás chrání jeho zásluhy!
Podobně jako svatý reb Mojše Jíde Lejb ze Sasova nebyl také reb Simche Binem rabínem z povolání. A proto nejsou kotští světci rabíny ani za našich časů. Jsou na veřejnost jen pouhými obchodníky podle příkladu těchhle svých předchůdců. Reb Simche Binem byl s počátku lékárníkem. Skutečný Magister farmaciae. Zkoušky složil ve Lvově. To mu bylo hrač-
