V budoucím světě nebudeme pít lecjaké mladé víno. V budoucím světě bude víno prastaré a drahocenné. »Víno, které kvasí již od počátku světa ve svých hroznech.« — To slibuje Talmud všem spravedlivým.
Svatý reb Pinchesl z Korice byl z krve stejně drahocenné. Z krve stejně staré jako to zázračné víno světa budoucího.
Jedenkrát se Pinchesl těžce roznemohl. To byl ještě velmi mlád. Vždyť se to stalo za dnů svatého Baal-Šema.
Nebylo prý Pincheslovi jiné pomoci než puštěním žilou. I pravil svatý Baal-Šem felčarovi:
»Dej pozor, abys řízl na správném místě a aby ani o kapku nevyteklo tomu chlapci krve víc, než k jeho uzdravení třeba. Nejsi-li si jist, tak toho nech! Položím raději svou ruku na jeho a nechám se sám říznout, nedopustím však, aby třebas jen jediná kapka krve mu vytekla nadarmo. Ta hochova krev je mi nesmírně drahá. Je to zázračná tekutina. Tvořila se od samého počátku světa.« — Tak pravil tenkrát svatý Baal-Šem. Nechť nás chrání Světlo jeho zásluh!
Dlouhá léta žil svatý reb Pinchesl v jakémsi malém městečku lidmi opomíjen a nepoznáván a sloužil potají Pánu Bohu. Měl velikou bídu. On i jeho žena a děti.
Bylo to za časů Svatého Děda ze Špúle.
Svatý Děd říkáme reb Lejbovi ze Špúle, poněvadž naučil svou celou negramotnou obec čtení modliteb, jako dědečkové učívají svá vnoučata.
Tenhle Svatý Děd ze Špúle měl chúsida, který byl velice nešťasten, ač byl obdařen statky pozemskými jako málokdo. Byl nešťasten, protože neměl děti. A kdo dětí nemá, je stižen kletbou Boží. Tak praví Talmud. Ten chúsid se jmenoval reb Zánvl, nemýlím-li se.
