Žíše zamyšleně. »Abych vám totiž řekl pravdu, mne dosud nikdy nic zlého nepotkalo…«
Na světě není zla. Všechno je ve skutečnosti dobré. Záleží jen, přijímáme-li svůj úděl s láskou, pokorou a odevzdáním jako náš milý rebe reb Žíše.
Žíše také oba bratry přivedl na spásnou cestu chasidismu. Byli původně žáky největšího odpůrce chasídů, rabiho Eliji »Gúena« z Vilny a chasídské zvyklosti byly jim s počátku proti mysli. Nechápali rebe reb Bérův způsob života. Svatý rebe reb Bér totiž úzkostlivě skrýval své skutky před zraky světa, takže se nezasvěceným jevil jako člověk naprosto obyčejný. Z bludu vyvedl bratry Žíše. Jím poznali, že i andělé Páně mohou žíti na této zemi co prostí lidé.
Bratři pronikli záhy do nejtajnějších hlubin chasidismu. Jejich vroucí zbožnost se přenesla potom i na ostatní žáky rebe reb Bérovy.
Tehdy pravil svatý rebe reb Bér:
»Až dosud byl můj dům plný svící, ale ty svíce nebyly rozžaty. Nyní dopadly na ně dvě jiskřičky — a všechny svíce se rozsvítily.« —
A rebe reb Šmelke pravil, když na konec odjížděl z Meziriče:
»Zprvu jsem se mnoho postil. Chtěl jsem tím své tělo naučit, jak má snášet světlo duše. V Meziričí však, kde jsem prožil tolik zázračných věcí, naučila se má duše snášenlivosti s temnem těla.«
Mikulovští chystali novému rabínovi slavné uvítání. Proslovy měli již nachystány.
Svatý rebe reb Šmelke však žádal, aby ho nechali nejdřív chvilku o samotě. Když se tak stalo, počal se sám vítati proslovy, v nichž svoji učenost a zbožnost oslavoval. Mluvil povýšeným hlasem, a pánové ve vedlejší místnosti všechno slyšeli.
