O Šípkové Růžence.
Před dávnými věky byl král a královna, a ti neměli dítek. Jednoho dne v létě, když královna v zahradě u studánky seděla, připloula k ní na širokém listu leknínu zelená žába: to však byla dobrá Víla, která sebe jen tak přeměnila. I pravila ke královně, že jim, než mine rok, přinese roztomilou holčičku. Králi a královně povstala veliká radost, když pak tu holčičku tady měli. Celý dvůr, vladykové, lechové i kmetové celé země byli k hodům pozváni. Za „kmotřičky“ si vzali král a královna mimo tu jmenovanou Vílu ještě šest jiných Rojenic; nebo doufali, že malá princezna dobrými dary od nich podělena bude. Hody byly slavné: královská veliká síň byla nejskvostněji vykrášlena; na tabulích nádobí a náčiní zářilo zlatem, Rojenice pak, jež na prvních místech seděly, měly to drahými kameny vykládáno.
Po hodech vstoupily s králem a jeho družinou do královniny komnaty ony šedé Rojenice, aby malé princezně darův nadělily. První jí dala do vínku ctnost, druhá moudrost, třetí umělost, čtvrtá krásu, pátá zdraví a šestá bohatství, kdežto sedmá, která se jí stala Vílou posestřinskou, i ze vzdálí ji pod svou zvláštní ochranu vzala. V tom se najednou zjeví stařena, škaredá, kostnatá, prostovlasá, která o berlici
