Šípkový keř mívá na sobě tak zvané „růžové bakule“ („žlabatkou růžovou“ z rodu včel a vos učiněné) někdy až do velikosti jablka. O těch bakulích se u nás prostonárodně praví, že dětem dělají spaní, když se jim pod podušku kladou: nepochybně že vyhlížejí jako vlasatá hlavička. Na tom se pohádka zakládá. — Ve slovanském bájesloví považuje se zelená žába za kouzlo. — Rojenice čili Rodenice, též „kmotřičky“, přinášejí úrodu, a protož i vláhu nebeskou v šedých oblacích; v pověstech horvatsko-slovinských splývají s Vílami. Víla posestřinská jest, která se svou chráněnkou ve zvláštní spojení vchází. (U Srbů: „Jedna dívčina měla bílou Vílu posestrimu, která ji okrášlila, zlatým perem ohladila a perlami ozdobila.“) O šípkové čili plané růži pěje J. K. Chmelenský: „Ona zná jen Víly, s těmi ráda hrá.“ Srov. „Lípový věnec“ II. str. 257. — Bába, v hustém lese, škaredá, jest nejhlavnější Sudice, která, předouc, vládne smrtí. Temná (i sněhová) mračna slovou v Čechách podnes Báby.
