krm lidem a dobytku nepotřebuje a pouze pro lékárny sbírá, dá se ho snadno za krátký čas hojnost nashromážditi.
Mech islandský má suché, bez mála jako kožené, tmavě zelenalé listí, aneb spíše listy, podobné látce, která má sem tam bílé tečky; roste s pěsti vysoko, vždy hustě pohromadě na postranných místech, často i na neúrodných pláních, ano i v stinných jedlových lesích. Kdo mech islandský od jiných mechů rozeznati nemůže, dobře učiní, když si ho v lékárně koupí, ale ne rozkrájený, nýbrž celý, a na hodinu do vody položí, čímž suchý mech dostane svou přirozenou barvu a podobu.
Mech islandský jest velmi živná a zároveň sílící potrava pro lidi; neboť Islanďané a Lapové, žijící v studených krajinách, kde málo obilí roste, mimo maso a ryby živí se toliko výhradně tímto mechem. Jdou do hor, kde mech roste, a přinášejí domů plné pytle, aby se jím, zvláště v dlouhé a kruté zimě, kdež ani lovu ani rybaření není, živili. Při tom jsou jídla, z něho připravovaná, zdraví na nejvýš prospěšná. Islanďané tvrdí, že dvě měřice mouky — z toho mechu připravené, tak záživné jsou, jako jedna měřice pšeničné mouky. Švédští přírodozpytci, kteří v létě 1788 Laponsko projeli, živili se po 40 dní pouze tímto mechem, a v Korutanech vodí se hovězí i koňský dobytek do krajin, kde islandský mech roste, na pastvu, tam ztuční za čtyři neděle.
Přísné zkoušky dokázaly, že mech ten obsahuje bez mála 9 desetin své tíže zdravých, živných částek, kdežto obilní druhy toliko 6, nejvýš 8 desetin obsahují. Zde toliko nutno znáti způsob, jak by se hořkost mechu tomu odňala, a z něho dobré vařivo, živná chutná polévka, hustá kaše a mouka, ze které by se přimícháním obilní mouky chléb a jiná moučná jidla dělati mohla, připravovati dala, a to se stává následujícím způsobem.
Nashromážděný islandský mech se přebéře, by v něm žádný jiný mech, mezi ním roztoucí, ani tráva, ani jehličí, ani zemní neb jaké jiné částky nezůstaly, rozkrájí se na drobné kousky, tak dlouhé jako řezanka, což při větším množství může se na řezačce vykonati. Pak vezmeme
