Koprník vystavuje za základ ten, který byl nejmilejší starému věku. Koule, praví, pohybuje se kruhovitě; vyjadřuje svůj tvar právě svým pohybem. Pohyb ten nemá ani začátku ani konce rozeznatelného a vrací se stále v sebe postupným otáčením. Koprník znamená, že nestejné pohyby pravidelně se vracejí, což by se nemohlo díti, dle něho, kdyby pohyby nebyly kruhové.
Toto vracení se vymáhalo zajisté křivky uzavřené, v níž by pohyb mohl se zas navrátiti, odkud vyšel, a procházeti opět periodicky za týchž okolností. Ale proč měli staří před očima jen kruhy? Koprník soudil, že pohyby ty musejí býti stejné, jelikož nelze si mysliti žádné příčiny nestejnosti, ať by byla cizí či vlastní tělesům těm tak dobře zřízeným a upraveným. Odkudž jde, že ty nestejnosti musejí pocházeti od pohybu země.
Vidíme-li tělesa v pohybu, zjev je týž, nechať se předmět pozorovaný skutečně pohybuje, či ať se pohybuje divák sám. Z toho tedy jde, že, mění-li země své místo, budeme přičítati změnu tu předmětům nebeským. Nuž pozorujeme pohyb, který každého dne unáší všecky hvězdy, vyjma zemi, od východu na západ. Přeneseme-li ten pohyb směrem opačným na zemi samu, stanovíme-li, že se pohybuje každým dnem od západu na východ, uvidíme, že zjevy jsou takové, jaké mají býti následkem té domněnky. Obloha je společným místem
