osobně muže laskavého u pracovítého, jehož jméno mělo na vždy se zaskvěti ve slávověnci potomstva.
Ve tváři Koprníkově zračila se dobrota a rozjímavost. Ruměná jeho líce naznačovala vnitřní mír a poklid svědomí. Oči jeho, krásné a živé, oživovaly se podle dojmů jeho duše. Vlasy mu spadaly v kadeřích na plece, a postava jeho byla postavou silného, statného člověka. Nikodem Frischlinus vida jeho portrét dokonale podobný napsal tyto verše (latinské):
Quem cernis, vivo retinet Copernicus ore,
Cui decus eximium, formæ par fecit imago;
Os rubeum, pulcrique oculi, pulcrique capilli,
Cultaque Apellæas imitantia membra figuras,
Illum scrutanti similem, similemque docenti,
Aspiceres, qualis fuerat, cum sidera jussit,
Et cœlum constare loco, Terramque rotari
Finxit, et in medio mundi Titana locavit.[1]
Hle obraz Koprníkův, jenž věrně podává vzácnou krásu jeho obličeje. Ruměné jeho líce,
- ↑ Jejž tu vidíš, Koprník to živoucí jest plně tváře,
Obraz jen rovnou těla sličnost věrně podává;
Ústa jsou ruměná, oči krásné jakž vlasy krásny,
Souměrné jeho údy, jakéž malovával Apelles.
V té zde podobě, jaký byl, když badal a když učíval,
Zříš ho, jaký byl, když hvězdám kázal, nebi státi
Na svém místě a dal zemi vířiti v okruhu dalném,
Uprostřed světa pak vstavil obrovské kolo zářné.
Pozn. překl.
