74
a nedají si ujíti příležitosti sebe nepatrnější, aby nedali pocítiti své velikosti a blahosklonnosti.
Takový jest typický příklad, jejž nám oznamuje Smiles ve své knize o vychovávání sebe: Abernethy ucházeje se o místo ranhojiče v nemocnici Svato-Bartolomějské, vyhledal takovou osobu, bohatého kupce a spolusprávce nemocnice. Veliký muž — mluvíme o kupci, — vida vcházeti chirurga, důležitě se tvářil na uvítanou kandidáta, o němž myslil, že jde se ucházet o jeho hlas. „Mám za to, pane,“ pravil k němu, „že v této rozhodné době svého života potřebujete mého hlasu a vlivu.“ Abernethy, jemuž byli nafoukaní žamputáři solí v očích a jejž roztrpčilo takové oslovení, zvolal: „Ne, dokonce ne, chci jen za šesták fíků; honem, zabalte mi to v letu, mám na spěch.“
Praví velikáni naopak jsou prostí a za všech poměrů lidé skutečně zasloužilí vyznačují se svou téměř dětinskou prostotou. Proto však nemusíme býti příkrými a hrubými, neboť nejsouce domýšlivi, jako předešlý kramář, můžeme míti duchaplné a vybrané způsoby hovoru.
Vzdělanec mluví málo, ale užitečně nebo příjemně. Ostatně uhlazenost vrozená, která vzniká z přímosti srdce a laskavosti citů, není výlučným údělem žádné vrstvy, žádného postavení společenského. Dělník pracující u své stolice může jí býti nadán právě tak, jako
