Stránka:Camille Flammarion, Čeněk Ibl - Koprník a soustava světová - 1900.djvu/62

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

60


Nic není snadného, co by nebylo s počátku bývalo nesnadné, ani nejjednodušší a nejprimitivnější činnost — chůze.

Lidé, jejichž vychování bylo nejpečlivější, ukázali se také nejschopnějšími přistoupiti odhodlaně ku všelikým obtížím.

Sama nejkrajnější chudoba nebyla nikdy překážkou těm, kteří si ukládali za povinnost pracovati o své vlastní povznesení. Kepler byv dříve číšníkem hospodským stal se knížetem hvězdářů tím, že se trpělivě obíral studiem mathematiky.[1]


  1. Nebude neprospěšno sděliti zde, že nejzajímavější příklad vytrvalosti nám poskytnul Vilém Cobbet (novinář a spisovatel anglický 1762—1835) který sám vypravoval, jak se naučil mluvnici; ježto nic nemůže podati správnějšího ponětí o statečnosti, s jakou tento výborný muž věnoval se přemáhání nesnází, uvedeme tento zajímavý příběh: »Naučil jsem se mluvnici, praví, jsa prostým vojínem o dvanácti sou (asi 25—30 kr) denní mzdy. Okraj mé postele v kasární světnici nebo polního lože na strážnici byl jediným sedadlem, které jsem měl ke studování; má torba byla mně knihovnou; prkénko položené na kolenou mou psací tabulkou, a úkol ten mně nezabral daleko ani rok života. Neměl jsem zač si koupiti ani olej, ani svíčku; a v zimě zřídka jsem si mohl opatřiti jiné světlo než u ohně, a to ještě jen střídavě po řadě. Mohl li jsem za takových okolností a bez příbuzného i přítele, který by mne vedl anebo mysli mně dodával, skoncovati toto podniknutí, je-liž omluvy pro mladíka sebe chudšího, sebe přetíženějšího prací, sebe hůře podporovaného vnějšími okolnostmi? Ačkoli jsem pořád