livost pokrývá hranicemi a krví roviny francouzské, anglické, španělské, italské; ba až v neprozkoumaných končinách Nového světa počítá se na miliony nešťastných obětí politické ctižádosti a fanatismu náboženského. Takový jest obecný celek. Kdybychom chtěli vniknouti do podrobností, zpozorovali bychom mezi jiným válku dánskou, v níž tolik vojsk se utopilo (r. 1500), pohromy Francouzů v Italii (1503), sto tisíc Rusů zahlazených u Tatarů Kazaňských (1505), krvavou válku mezi Skotskem a Anglií (1513), fanatické povraždění Mamelukův od Turků (1517), Švédsko pokryté popravišti (1520), vzteklé obléhání Rhodu (1522), válku novokřtěnců v Německu (1526), pověstné obležení Vídně, při němž 80.000 Turků vzalo za své (1529), nájezdy Barbarossovy (1534), protestanty upálené ve Skotsku (1539), mořské lupiče a obležení Alžíru od Karla V. (1541), bombardování Nizzy (1543); pozorovali bychom také všechny boje Františka I. (francouzského), i viděli bychom papeže Pavla III. Farneského v roce, který následoval po onom, kdy dostal uctivé věnování knihy nesmrtelného hvězdáře, zřizovati pro levebočka Petra Ludvíka Farneského vévodství Parmské a Piacenské, které přivede zpět ctižádostivého Karla V. a obnoví válku v Italii, atd., atd.
Ale myšlenka útěšná: mezi tím, co tolik životů lidských uplývalo marně nebo neblaze,
