248
délkách čili vzdálenosti bodů rovnodenních; a ježto hvězdy ty nemění postavení mezi sebou, zavítal z toho, že změna jejich v délce není účinkem jejich vlastního pohybu, nýbrž účinkem couvání bodů rovnodennosti od východu na západ, známého v astronomii jménem praecessí ekvinokciální.
Slučuje pak pozorování Aristarcha Samského, Ptolemaia a Arabův o sklonu ekliptiky k rovníku s pozorováním, jež konal sám po 30 let, dovozuje z toho změnu v tomto sklonu; tak srovnáním všeho toho pozorování Koprník konstatuje dva důležité úkazy: první, zpozorovaný nejprve Hipparchem a zjištěný pak všemi pozdějšími astronomy, že body rovnodennosti mají pohyb couvavý; druhý, o jehož objev s nikým se nedělí, že tento pohyb bodů rovnodenních jest nestejný, a že šikmost ekliptiky podléhá periodickým změnám. Není naším úkolem sledovati ho v jeho počtu, abychom ocenili všecky ty změny a jejich navracování.
Ale když šlo o poznačení pravé příčiny těchto úkazů, všichni předchůdci Koprníkovi se zaplétali a bloudili ve složitém apparátu kruhů a sfér, které množily nesnáze s výklady. Byla to stavba ducha vydaného mylným domněnkám a mořícího se předpokládáním, jež pravda vyvracela. Koprník rozbil tu hrubou stavbu a postavil místo ní prostý a útlý me-
