246
jíce se příliš lehce, že není již co opraviti na celku, nýbrž jen zdokonaliti některé podrobnosti.
Taková jest I. kniha a, lze říci, nejdůležitější část nesmrtelného díla „O obratech těles nebeských“. Kniha. II. (též o 14 kapitolách) jest, abych pravdu děl, pojednání o geometrii sférické a trigonometrii, provázené hvězdářskými tabulkami a seznamem hvězd zaznamenaných za doby Koprníkovy; zabírá neméně než 38 stran. Popis kruhů nebeské sféry, šířek a délek, přímých výstupů a sklonů nejsou živly nezbytné všelikému pojednání o astronomii theoretické a praktické. Není tu žádné úvahy vědecké nebo filosofické, která by byla zvláště vlastní dílu obnovy soustavy světové.
Jinak tomu u knihy třetí (o 26 kapitolách). Jakož psal Sniadecki, ta podává sklad nejkrásnějších objevů, jimiž důvtip lidský se může honositi. Když srovnáme šťastné a originální myšlénky zaznamenané v této knize s nynějším stavem astronomie, nelze tu neuznati ducha vyššího, jehož pronikavý zrak jde jaksi na dno veškeré propasti věčnosti, poněvadž uhodl úspěchy příštích pokolení v nejobtížnějším a nejchoulostivějším zkoumání; protože hlásá sebevědomě lehounké nestejnosti v pohybech nebeských, jejichžto zdlouhavé pokroky projevují se zřejmě teprve s věky; protože zkrátka podařilo se mu určiti příčinu všech těchto zdánlivých pohybů.
