nevidíme pro zemi před nimi položenou. Proto, dodávají, zatmění měsíce bývá mnohem častější než zatmění slunce, ježto všechna tělesa nalézající se v pohybu mohou jej zakrýti a ne toliko země samojediná.“
Jaká byla ona protilehlá země, která jaksi tvořila rovnováhu zemi? Která to byla nebeská tělesa kolující domněle kolem ohně jako země? Nelze se toho domysliti.
Buď tomu jakkoli, drahně hypothés bylo již naděláno od doby Aristotelovy, aby se vyložila veliká záhada všehomíra, a dnes již ani nerozumíme výrazům, jichž se užívalo. Znamená-li ten oheň slunce? není to jisto, a v témž paragrafu Aristoteles praví, že „v této soustavě země není ve středu a že mezi ní a středem jest vzdálenost celé hemisféry (poloviční vrstvy kruhové).“ Co to jest?
Je tolik temnoty ve spisech Aristotelových, že se zdá, jakoby nebyl vždy porozuměl věcem, o nichž zaznamenal mínění starých učenců. Nicméně jest těžko předpokládati, že by byl neznal z povolání (ex professo) otázek, o nichž pojednával. Myslím si, že nemáme přesného znění mistrova, nýbrž text silně porušený opisovači.
V podivuhodném a trpělivém překladu Bartoloměje Saint-Hilaira, jímž stín Aristotelův může býti hrd, francouzské methodě nepodařilo se ještě vše objasniti.
