K takovým důsledkům by se dospělo: jsou nanejvýše směšné při pouhém pomyšlení.“[1]
Zbořiv dosti pohrdavě domněnku o pohybu ročním čili posuvném, Ptolemaios vrhá se na pohyb denní čili otáčivý.
Myslí, že vítězně jej vyvrací těmito slovy: „Jsou lidé tvrdící, ačkoli se vzdávají těmto důvodům, poněvadž nemají nijakého podstatného naproti nim, že nic nebrání předpokládati pak, že, zůstává-li nebe nepohyblivým, země se otáčí o svou osu od západu na Východ, a že se otočí každého dne… Nic arci nevadí, co se týče hvězd, dbáme-li jen zdánlivých úkazů, předpokládati pro větší jednoduchost, že tomu tak.
Ale ti lidé netuší, jak se zřetelem k tomu, co se děje kolem nás a ve vzduchu, mínění jejich jest svrchovaně směšné; neboť kdybychom připustili, čehož není, že lehčí tělesa se nepohybují aneb že se nepohybují jinak než tělesa opačné povahy, ana tělesa vzduchová patrně se pohybují rychleji nežli pozemská; kdybychom jim dopustili, že předměty hustší a těžší mají vlastní rychlý a stálý pohyb, ana ve skutečnosti sotva jen poslouchají sdělených popudů — lidé ti by musili přiznati, že země svým točením by nabyla pohybu rychlejšího
- ↑ Ptolemaios, Almagest kn. I. kap V. — Viz Hoefer, čl. Koperník v Didotově Nouvelle Biographie générale.
