kladu kterýchsi Pythagorovců, kteří nezanechávali nic psaného, nýbrž ústně muž od muže sdělovali se s učenníky přáteli o tajemství filosofie, jak dosvědčuje dopis Lysisův Hipparchovi. Nečinili tak, jak někteří si myslí, z přílišné žárlivosti, nýbrž aby nejzávažnější otázky studované s největší péčí od věhlasných mužů nebyly hanobeny darmochleby, kteří neradi se oddávají vážným pracím vyjímaje studia výnosná, nebo lidmi obmezenými, kteří vědám sice se oddávajíce netečností svého ducha vluzují se mezi mudrce jako trubci mezi včely.
Když jsem váhal a se vzpíral, přátelé mne pobádali. První byl Mikuláš Schomberg, kardinál Kapuanský, muž velmi učený. Druhý, můj nejlepší přítel, Tideman Gysius, biskup Chelmenský, tak zběhlý v písmech svatých jako znalý věd ostatních. Tento poslednější mne často vybízel a tak na mne doléhal, že mě přiměl konečně, abych odevzdal veřejnosti dílo, které jsem uschovával po více než 27 let.
Mnozí jiní slovutní mužové mne nabádali ve prospěchu věd mathematických, abych přemohl svůj odpor a dal na denní světlo ovoce svých prací. Předpovídali mně, že čím nesmyslnější se zdá má theorie o pohybu země, tím více vzbudí obdivu, až uveřejnění mých výkladů rozptýlí pochybnosti nejjasnějšími důkazy. Povoluje tomuto naléhání a koje se touž nadějí, svolil jsem k vytištění svého díla.“
