Tato stránka byla zkontrolována
216
jejichžto jedno ohnisko zaujímá slunce; 2. čtverce dob obratů mají se k sobě jako trojmoc vzdáleností.[1]
Tento objev konečně vymítil ze soustavy Koprníkovy kruhy výstřední a nadkruží, které ji dosud zatarasovaly zůstavše jí jaksi ústrojným dědictvím staré soustavy.
„Stavba světa planetárního objevila se tu ve své objektivní skutečnosti a vznešené jednoduchosti, praví Humboldt, jakožto dílo obdivuhodného umění stavitelského.“ Ideální soulad, jejž předem byl uhodl v sestrojení všehomíra, Kepler právě pochopil a dal poznati lidstvu.
Nevidíme soustavu planetární z předu, nýbrž stranním řezem, ne na plocho, nýbrž průse-
- ↑ Dne 2. března 1618 Kepler došel po mnohých marných pokusech k myšlence srovnati čtverce dob, v nichž oběžnice vykonávají svůj oběh, s trojmocí prostředních vzdáleností; ale zmýliv se v počítání zavrhnul tuto myšlenku. Dne 15. května 1618 vrátil se k ní zase a počet jeho shledal se správným: »třetí zákon Keplerův byl nalezen.« Tento objev a ty, jež se k němu pojí, spadají právě do žalostné doby, kdy tento velikán, vydaný od nejútlejšího dětství nejdrsnějším ranám osudu, pracoval po šest let o vysvobození od mučení a upálení na hranici své sedmdesátileté matky obviňované z travičství a čarodějství. Podezření bylo sesilováno těmi okolnostmi, že nešťastná žena měla za žalobce svého vlastního syna, hrnčíře Krištofa Keplera, a že byla vychována u své tety, která byla upálena jako čarodějnice ve Weilu.
