kem. Důvod toho jest, že naše hledisko leží v rovině obecné, že ponětí, jež hledíme si utvořiti o soustavě světa, není pojmem jejího průseku, nýbrž její roviny. Je to jako kdybychom zkusili čísti knihu, nebo probíhati, obsáhnouti krajinu na mapě držíce oko v rovině papíru. Můžeme souditi toliko přímo o vzdálenosti předmětů z jejich velikosti, či lépe o jejich změně vzdálenosti z jejich změny velikosti; můžeme dokonce rozeznávati jenom nepřímo vzájemné skutečné postavení předmětů od postavení, v němž se nám zdají býti. Nuže obměny zdánlivé velikosti, jež jeví měsíc, slunce, jsou příliš nepatrné, než aby bylo možno je měřiti bez použití dalekohledu, a oběžnice neposkytují žádného kotouče pouhému oku.
Připuštěna-li jednou soustava Koprníkova, obtíž tato mizí, je to již jen prostá úloha geometrická a početní, která záleží v tom, aby se určila podle pozorovaného postavení planety její skutečná dráha kolem slunce, jakož i ostatní okolnosti, které podává její pohyb. Tak počínal si Kepler, co se týče dráhy Marsovy, kterou uznal za ellipsu, jejíž jedno ohnisko zaujímá slunce. Zkusil rozšířiti tento zákon na všechny oběžnice, a seznal, že se vztahuje stejně na všecky. Tento výsledek a jiné neméně pozoruhodné, označované ve spisech jménem zákonů Keplerových, činí nejkrásnější, nejdůležitější soustavu geometrických
