ci byli vyhubeni, město opic bylo zničeno, a samice a mláďata byla vyhnána, aby žila v otroctví a tak dlouhé soupeřství, trvající nesčetné věky, dospělo ke krvavému konci.
Nám přineslo toto vítězství mnoho výhod. Mohli jsme se poznovu vrátiti do našeho starého tábora a zmocniti se svých zásob. Nanovo jsme také mohli navázati styky se Zambem, který byl hrozně ustrašen, jsa z dálky svědkem divadla, když opice padaly jak lavina s okraje skal.
»Odejděte, massas,[1] odejděte!« křičel s vyvalenýma očima. »Jestliže tam zůstanete, odnese vás jistě ďábel!«
»Tohle jest hlas zdravého rozumu!« řekl Summerlee s přesvědčením. »Teď jsme zažili již dosti dobrodružství, a sice takových, která se nehodí ani k naší povaze ani k našemu postavení. Připomínám vám váš slib, Challengere. Od této chvíle věnujete svoje duševní síly tomu, abyste nás dostal z tohoto děsného kraje a vrátil nás civilisaci.«
Kapitola XV.
Viděli jsme veliké divy.
Píši tyto poznámky den za dnem, ale doufám, že než skončím, budu moci říci, že našimi mraky konečně zasvitlo světlo. Jsme zde zajati
- ↑ Pánové. Pozn. překl.
