zem buď před nějakou rostlinou nebo hmyzem, který se mu objevil jako zcela nový druh. Tak jsme cestovali asi dvě nebo tři míle, držíce se neustále po pravé straně čáry, kterou nám naznačoval potok, když jsme došli mezi stromy na prostor dosti otevřený. Pás podrostu vedl vzhůru ke změti skal — celá rovina byla poseta balvany. Šli jsme pomalu k těmto skalám, a sice mezi křovinami, které nám sahaly o něco nad pas když jsme náhle zpozorovali jakýsi podivný a tichý štěbetavý a pískavý zvuk, jenž plnil vzduch neustálým hlukem a jenž se zdál přicházeti z nějakého místa bezprostředně před námi. Lord John zvedl ruku na znamení, abychom se zastavili a pak běžel rychle, skláněje se při tom, k čáře, utvořené skalinami. Viděli jsme, že se dívá přes první balvany a že činí posuňky úžasu. A pak tam stál bez hnutí a zíral jako by na nás zapomněl, tak byl uchvácen pohledem, který se mu naskytoval. Konečně nám pokynul, abychom přišli za ním, ale držel ruku zdviženou na znamení opatrnosti. Jeho celé chování mně způsobilo pocit, že máme před sebou něco podivuhodného, ale nebezpečného.
Když jsme se připlížili k němu, pohleděli jsme přes skály. Viděli jsme před sebou jakousi prohlubeň, která snad byla v dávných dnech některým z menších sopečných kráterů této vysočiny. Měla podobu mísy a na jejím dně, asi na sto metrů od místa, kde jsme leželi, byly kaluže se stojatou vodou, pokrytou zelenavou pěnou, a na březích těchto rybníčků rostly sítiny.
