nedal za to, kdyby měl jednu takovou hlavu, aby ji mohl umístiti mezi dvě skřížená vesla nad krbem ve svém bytě v Londýně! Ale jeho rozum mu přece jenom bránil, neboť veškeré naše další výzkumy všech divů této neznámé země záležely na tom, aby naše přítomnost zůstala jejím obyvatelům zatajena. Oba profesoři byli pohříženi v tiché vytržení. Ve svém rozčilení se bezděčně uchopili za ruce a stáli tu jako dvě malé děti před nějakým zázrakem. Challengerovy tváře se šířily v andělském úsměvu a Summerleeův výsměšný obličej změkl na okamžik v samý údiv a úctu.
»Tohle přece nikdo nepopře-« zvolal nakonec. »Co tomu řeknou v Anglii?«
»Můj drahý Summerlee, povím vám s největší pravděpodobností, co v Anglii řeknou,« pravil Challenger. »Řeknou tam, že jste prohnaným lhářem a vědeckým podvodníkem, právě tak, jako vy a jiní jste to řekli mně.«
»A když uzří fotografie?«
»Řeknou, že jsou padělané, Summerlee! Řeknou, že jsou hrubě padělané!«
»A když uzří ukázky z těchto tvorů?«
»Ach, tady bychom je chytili! Malone a jeho nečistí soudruzi z redakce by nám přece jen mohli provolati slávu. Dne dvacátého devátého srpna — to jest onen den, když jsme spatřili pět živých iguanodonů[1] na mýtině v Zemi Maple Whiteově. Napište si to do svého deníku, milý,
- ↑ Velcí ještěři z křídového útvaru, kteří chodili po
