v celku asi dvaadvacet mil, aniž se v našich nadějích něco změnilo. Budiž mi dovoleno poznamenati, že náš kovový tlakoměr ukazuje, že při neustálém vzestupu, se kterým jsme začali, jakmile jsme opustili svoje čluny, jsme již vystoupili neméně než na tři tisíce stop nad mořskou hladinou. Proto pozorujeme také značnou změnu jak v teplotě, tak i v rostlinstvu. Zbavili jsme se trochu onoho strašného utrpení v podobě hemžícího se hmyzu, který jest kletbou tropických cest. Zbylo zde ještě něco palem a mnoho stromovitých kapradin. Ale stromy, které rostly kolem řeky Amazonu, zůstaly ve všech druzích za námi. Bylo mi rozkoší, spatřiti zde svlačec, mučenku a begonii. Tyto rostliny, kvetoucí zde uprostřed nehostinných skal mně připomínaly domov. Viděl jsem zde jednu červenou begonii, téže barvy, jaká jest chována v květináči na okně jisté vily ve Streathamu — avšak zabíhám do soukromých vzpomínek.
Této noci — mluvím dosud o prvém dnu, kdy jsme se dali na pochod kolem vysočiny — očekávala nás veliká zkušenost, jež byla takového druhu, že navždy umlčela každou pochybu která by v nás byla ještě zbyla, ohledně divů, jimž jsme byli na blízku.
Až o tom budete čísti, milý pane Mc. Ardle, poznáte, a to snad po prvé, že náš list mne nevyslal na honbu divokých kachen, a že svět může očekávati nekonečně krásné číslo naší ‚Gazety’, jakmile nám profesor dovolí, abychom svých zkušeností směli použíti. Neodvážil bych
