stál a nekladl odporu Challengerovi, který mu držel hlavu do výše. Avšak teď setřásl svého kolegu a nabyl zase své důstojnosti.
»Byl bych rád, profesore Challengere,« pravil, »kdybyste se naučil činiti svoje poznámky nějakým způsobem, abyste mne při tom nebral za bradu. I zjev velmi obyčejného skalního hroznýše nemůže ospravedlňovati takové chování.«
»Avšak, buď jak buď, na vysočině jest život přece,« odpověděl vítězně jeho kolega. »A teď, když jsme dokázali tuto důležitou okolnost tak, že jest každému jasnou, třeba byl sebe zatvrzelejší a plný předsudků, jsem toho názoru, že nemůžeme učiniti nic lepšího, než opustiti naše ležení a cestovati na západ, až nalezneme nějaké prostředky k výstupu.«
Půda na úpatí skal byla poseta balvany a rozdrásána, takže náš postup byl pomalý a obtížný. Avšak náhle jsme narazili na něco, co nám trochu povzbudilo srdce. Bylo to místo nějakého starého tábořiště, kde jsme nalezli několik prázdných chicagských krabic po mase, láhev s nápisem »Pálenka«, zlomený nůž k otvírání konserv a spoustu jiných zbytků, které zde zanechali nějací cestovatelé. Zmačkané, zpola rozpadlé noviny se ukázaly býti číslem »Chicagského Demokrata«, ačkoliv jejich datum bylo nečitelné.
»Tyto noviny nejsou moje,« pravil Challenger. »Musily náležeti Maple Whiteovi.«
Lord John se díval zvědavě na veliký exemp-
