slezení. Při své poslední návštěvě jsem musil spěchati vzhledem k blížícímu se deštivému počasí a také vyčerpání svých zásob. Tyto okolnosti zkracovaly můj čas a proto mohu jen tvrditi, že jsem prohlédl asi šest mil těchto skalin východním směrem, při čemž jsem nenalezl žádné možné cesty přes ně. Co máme tedy teď počíti?«
»Zdá se, že nám zbývá jenom jediný rozumný postup,« řekl profesor Summerlee, »když jste probádal východ, budeme cestovati na úpatí skal směrem západním a budeme hledati nějaký možný bod pro vystoupení tam.«
»To je to,« řekl lord John. »Jest skoro pravděpodobno, že tato vysočina není příliš veliká a že ji obejdeme kolem, dříve než bychom nalezli nějakou snadnou cestu do výše, nebo že se vrátíme na místo, se kterého jsme vyšli.«
»Vysvětlil jsem již našemu mladému příteli zde,« řekl Challenger (obrací se ke mně obyčejně způsobem, jako kdybych byl desetiletým školákem), »že jest zcela nemožno, aby zde bylo nějakého vzestupu nahoru a sice z toho prostého důvodu, že kdyby tato vysočina nebyla osamocena, nebyly by nastaly podmínky, které způsobily takové rušivé zasáhnutí do všeobecných zákonů, týkajících se přetrvání jistých živočichů. Avšak připouštím, že zde přece mohou býti zcela dobře jistá místa, na kterých by vycvičený lidský lezec mohl dosáhnouti vrcholu a kde by snad těžké a neohrabané zvíře nemohlo se-
