mužích, aby se jich chopili a na ženách, aby svoji náklonnost zachovali takovým mužům jako odměnu. Podívejte se jen na onoho mladého Francouze, jenž se předešlého týdne vznesl v balonu. Vál právě zuřivý vítr, ale poněvadž bylo oznámeno, že vyletí, trval na tom a odplul. Vítr ho zanesl na vzdálenost tisíce pěti set mil za dvacetčtyři hodiny, takže spadl uprostřed Ruska. To byl člověk, jakého míním. Představte si ženu, kterou miluje a jak ostatní ženy jí musí záviděti! A k tomu bych ráda dospěla — aby mně bylo záviděno k vůli mému muži.«
»Vykonal bych to také, abych se vám zalíbil.«
»Avšak neměl byste toho vykonati pouze proto, abyste mně potěšil. Měl byste býti takovým, poněvadž jinak nemůžete, poněvadž jest vám to přirozené — poněvadž člověk ve vašem nitru touží, aby se mohl hrdinně vyjádřiti. Tak jako teď, když jste popisoval předešlého měsíce výbuch ve wigantských uhelných dolech, což jste tam nemohl jeti a pomáhati oněm lidem přes dusivé plyny?«
»Vždyť jsem to učinil.«
»Ale nikdy jste mně toho neřekl.«
»Nestálo to za to, abych se s tím chvástal.«
»Nevěděla jsem o tom.« Hleděla teď na mne jaksi s větším zájmem. »To bylo od vás statečným činem.«
»Musil jsem. Chcete-li něco dobře popsati, musíte býti na místě, kde se co děje.«
»Jaká to střídmá pohnutka! Zdá se, jako by
