skými lovci lebek. Soucitnou přírodou jest ustanoveno, aby lidský mozek nemohl mysliti na dvě věci zároveň, takže je-li zatopen vědeckou zvědavostí, není v něm již místa pro obyčejné osobní zájmy. A po celý den, uprostřed nepřetržitých a tajemných hrozeb, pozorovali naši oba profesoři každého ptáka v letu a každý keř na břehu, s mnohými ostrými slovními spory, při nichž se ozývalo rychle po hlubokém bručení Challengerově zavrčení Summerleeovo. Avšak při tom nejevili ani stopy nějakého smyslu pro nebezpečí a nedbali bubnujících Indiánů právě tak, jako kdyby spolu seděli v kuřáckém salonu v klubu Královské Společnosti na St. James Streetu.
»Lidožrouti z kmene Miranha nebo Amajuaca,« řekl Challenger, ukazuje palcem do lesa plného ozvěn.
»Zajisté, pane,« odpověděl Summerlee. »A doufám, že jako u všech ostatních podobných kmenů, bych také u nich nalezl jazyk, tvořící složená slova a mongolský typ.«
»Ovšem, že takový jazyk,« pravil Challenger shovívavě. »Nevím, zda-li by na této pevnině existoval druh jiného nářečí a mám jich zaznamenáno více než sto. Avšak nauku o jejich mongolském původu považuji za hluboce podezřelou.«
»Domníval bych se, že i omezené vědomosti ze srovnávací anatomie by postačily dokázati ji,« řekl Summerlee hořce.
Challenger vypjal svoji útočnou bradu, až
