»Nuže tedy, povězte mi, jakou mám vlastně chybu.«
»Mám ráda někoho jiného,« pravila.
Teď bylo na mně, abych vyskočil se židle.
»Není to žádná jednotlivá osobnost,« vysvětlovala mně, smějíc se výrazu mé tváře, »je to pouze ideál. Dosud jsem se nikdy nesetkala s mužem, jakého mám na mysli.«
»Tedy mi o něm něco povězte. Jak pak vypadá?«
»Ach, mohl by vám býti velice podoben.«
»Jak jest to od vás hezké, že jste tohle řekla! Nu, povězte mi tedy, co činí a co nečiním já? Řekněte jen jediné slovo — je antialkoholikem, vegetarianem, letcem, theosofem[1] nadčlověkem — pokusím se o vše, Claudie, poskytnete-li mně pouze jediné myšlenky, co by vás těšilo.«
Zasmála se pružnosti mé povahy.
»Nuže, předně si nemyslím, že by můj ideál mohl mluviti takovýmto způsobem,« řekla. »Byl by to muž tvrdší a přísnější, jenž by nebyl ochoten podrobiti se rozmaru pošetilého děvčete. Ale především to musí býti muž, jenž dovede pracovati, jenž dovede býti činným, jenž se dovede dívati smrti ve tvář, a to bez bázně — muž velikých činů a neobyčejných zkušeností. Nebudu míti nikdy ráda muže, ale vždy jenom slávu, kterou si dobyl, neboť její odlesk mne
- ↑ Moderní přívrženec indických světových názorů o nesmrtelnosti duše a jejím opětném vtělování.
Poznámka překl.
