který vyletuje jako prskavka. A vám také dávám s Bohem, profesore Summerlee. Jste-li dosud schopen polepšení, o čemž, abych byl upřímným, přesvědčen nejsem, vrátíte se zajisté do Londýna jako člověk zmoudřelý.«
Pak se obrátil na podpatku a o minutu později jsem viděl z paluby jeho krátkou, zavalitou postavu, hopkující v dálce, jak si razil cestu ke vlaku. A tak jsme tedy na Kanále La Manche. Poslední zvonění k odevzdávání dopisu doznělo a loučíme se s lodivodou. Teď poplujeme dávnou a starou cestou přes oceán. Bůh žehnej všem, které zde opouštíme a dejž nám bezpečný návrat.
Kapitola VII.
Zítra zmizíme v Neznámu.
Nebudu nuditi čtenáře, kterým se snad dostane do rukou toto vypravování, popisováním naší pohodlné a přepychové cesty na boothském parníku a také nebudu vypravovati o několika týdnech našeho zdržení ve městě Para (jenom bych rád uznal velikou vlídnost Společnosti Pereira da Pinta, se kterou nám pomohla uspořádati naše zavazadla). Také se zmíním jen velmi krátce o naší cestě po řece, po jejím širokém, zvolna tekoucím a hlínou zbarveném proudu, na parníku, jenž byl o málo menší, než onen, který nás přivezl přes Atlantický oceán. Pak jsme
