Tato stránka nebyla zkontrolována
to zavířilo náhle v nitru mém
divokou touhou po čems neznámém.
A ona hrála… Nevím více sám —
jen s bázní na tu chvíli vzpomínám —
jen vím, že náhle horoucně a žhavě
má ústa vzplála na tvé drahé hlavě
tak dlouho, dlouho… a ten žhavý ret
tvé drahé čelo zlíbal — naposled.
A tak jsem líbal, líbal tvoji skráň —
a ty jsi vlídně podala mi dlaň,
to pro všecko, co není, není, není,
pro lásku svou i pro to rozloučení — —
A ona ještě v záři ztopena
dál při měsíci hrála Chopina.
