Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/77

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

* * *

Pro její štěstí člověk »s bohem!« dá jí
      a řekne jí: — Buď zdráva,
 mně zbude pohled k ztracenému ráji. —
 A skloniv čelo mlčky v dál se dává.

 A v srdci ví, ten jeden zásvit krátký
      že do tmy těžce padá
 a chvíle žádná nevrátí se zpátky,
 jak zašla dřív, než opojen se nadá.

 A ví, že to, co ku životu láká,
    v tmě zoufalství se ztrácí,
 a ví, den jeho že se chmurně smráká
 a dávná rána nově zakrvácí.

 A ví, že dávno zapomněla ona
    to všecko, co mu lhala
 v ten sladký čas, kdy srdce touhou stoná
 a když směl líbat ústa její malá.