Tato stránka nebyla zkontrolována
* * *
Pro její štěstí člověk »s bohem!« dá jí
a řekne jí: — Buď zdráva,
mně zbude pohled k ztracenému ráji. —
A skloniv čelo mlčky v dál se dává.
A v srdci ví, ten jeden zásvit krátký
že do tmy těžce padá
a chvíle žádná nevrátí se zpátky,
jak zašla dřív, než opojen se nadá.
A ví, že to, co ku životu láká,
v tmě zoufalství se ztrácí,
a ví, den jeho že se chmurně smráká
a dávná rána nově zakrvácí.
A ví, že dávno zapomněla ona
to všecko, co mu lhala
v ten sladký čas, kdy srdce touhou stoná
a když směl líbat ústa její malá.
