Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/63

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
61


Píseň.

Marná touho nedosněná,
nech mi srdce spát,
chci si po té drsné pouti
oddechnouti
také jedenkrát.
Ale slyš, to kvílí, stená,
pláče — běda!
v srdci mi to usnout nedá,
dál to bude skráně rvát.

Jenom časem míň to bolí
a vše tichne v ráz,
cos mi ve snu chvěje rtoma:
— Milenko má! —
Je kol těžký mráz,
ale v ten kraj prázdný, holý
paprsk padá
A ta mrtvá láska mladá
mlčky sedne mezi nás.

Vzpomínka ta těžká ztrácí
se už v tmavou dál,
je jen temným bodem kdesi
v podnebesí,
skrytým v mraků val.