Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/61

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
59

Sloky.

To nech, co spí, a mne nech také spát,
až ulehnu a nechoď na můj hrob.
Nač probouzet to zašlé jedenkrát,
to ztracené z těch dávných, dávných dob.

Nech všeho být, mně stačí prostý kříž —
já tomu kříži zvykl jsem už v žití
a marným pláčem ty to nezhojíš
a nevyvoláš, co se v prázdno řítí.

A nezašeptej v ten můj chudý rov
ni modlitbu, nic nechci, chci jen spáti,
mne bolela by hudba těch tvých slov
a bál bych se, že ve mne život vrátí.

A bál bych se, že se mne spadne zem
a že ji střesu i ty stíny s čela,
že se to srdce zachví ohlasem —
bys ještě jednou je pak umlčela.