Tato stránka byla ověřena
51
Nač myslit…
Nač myslit v této chvíli,
když podvečerem nade mnou
se známá lípa chýlí
s tou listí hudbou tajemnou? —
Když vše tady tak známé
z té doby, na níž ze dnů všech
si rádi vzpomínáme
a vzpomeneme po letech.
Když jako teď se kloní
ta lípa v drahý, zašlý sen,
tak na té lávce loni
jsem s milou seděl zamyšlen.
Je touha srdcí vůně,
jež smírně vane u hlavy —
ta vzpomínkou-li stůně,
snad vzpomínkou se uzdraví.
A i když hlava šílí
a hyne v těžké závrati, — —
nač myslit v této chvíli
než na to, co se nevrátí? —
15. 7 85.