Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/13

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
11


Její jméno.

Tak jako jaro tiše slétá k zemi,
tak hudbou kane do mých teskných dum
to jméno sladké... Srdce chvěje se mí
a klesá v náruč vlídným snům.

A já dnes cítím po té době bědné
a po těch letech trpkých, těžkých ztrát
kol svého čela nápěv písně jedné
opojným dechem tiše vlát.

A byť ten nápěv byl jen sebe kratší
a byť i záhy po něm přišel mráz,
ta jedna chvíle pro věčnost mi stačí
a jednou se mi umře snáz.

A není-li víc život, jen žert pustý,
kde darmo člověk po štěstí se ptá,
mně sladším bude, jejími kdy ústy
jej Láska ke mně zašeptá.

A to, co bylo i co bude dravý,
a hrozný zápas, který žitím zvem,
spíš ponesu a vítězný z té vřavy
si vyrvu diadem.