Tato stránka nebyla zkontrolována
O neposlušných kozlatech.
Byla jedna koza, a ta koza měla čtyry kozlátka. Jedenkráte trefilo se, že musela sama někam odejít, snad na pastwu, i shromáždila kozlátka okolo sebe a powídala : „Já musím, milé děti, někam odejít, a nechám wás tu na chwíli samotné. Wrátka zandám; ale to wám powídám, nikomu neotwírejte, dokud můj hlas neuslyšíte.“
Kozlátka přislíbily poslušenstwí, matka zandala pewně wrátka a s pokojem odešla.
Netrwalo to dlouho, přijde liška a začne wolat: „Kozlátka, mé dětátka, otewřete waše wrátka, nesu wám plné kozičky mlíčka.“
Kozlátka poslouchaly, poslouchaly, ale potom odpowěděly: „Neotewřeme, to není naší maminky hlas, naše maminka má tenký hlásek.“
Liška se ale tím odbýt nedala. Za chwilku přišla
