nejmladší Slawěna. U těch tří díwek byl Bajaja nejradší, a také měl dowoleno s nimi třebas celý den pobýti. Wždyť byl němý, k tomu twáře smědé až strach, a nosil jedno oko zawázané; mohl-li král mysliti, že by se které princezně zalíbil. Princezny ho ale přece měly rády, a wšude musel s nimi chodit. On jim wil wěnce, přinášel kytice, swíjel zlate nítě, kreslil ptáky a rozličné kwětiny k wyšíwání, a to se jim líbilo. Té nejmladší ale sloužil nejraději, a co pro ni udělal, bylo wždy nejkrásnější, tak že ji sestry w žertu škádlily. Slawěna byla učiněná dobrota a nechala si wše od sester líbit.
Krátký čas byl Bajaja při dwoře. Jednou zrána přijde do síně, kde král snídáwal, a widí ho celého zarmouceného seděti. I ptá se ho znameními, co mu schází.
Král se na něho smutně podíwal a řekl: „Milý hochu, proč se mne ptáš, newíš-li jaké neštěstí nám hrozí, a jak trpké tři dni mi nastanou?“
Bajaja zakroutil hlawou, že newí, a na jeho twáři bylo widěti welké leknutí.
Řekl mu zase král: „Tedy ti to powím, ač nám pomoci nemůžeš. Před lety sem přilítli tři draci, jeden dewítihlawý, druhý osmnáctihlawý, a třetí sedmadwa-
