Honza se tedy sebral a šel k tomu pro swé hádání wyhlášenému králi. Štastně se dostal až na místo, a byl ke králi připuštěn.
„Ty se tedy chceš se mnou přít?“ ptal se král.
„Nu, pokusím se o to“ řekl Honza, a sedl wedle krále na wycpanou židli.
„Nyní začni powídat, a jestli ti řeknu že lžeš, dostaneš mou dceru a mnoho peněz,“ řekl král a pokynul Honzowi aby začal.
„Jednou sem šel do lesa, a porazil sem dub,“ začal Honza.
„To může být prawda,“ řekl král.
„Bylo z něho pilin, až tma!“
„Také to může být prawda.“
„Z těch pilin sem upletl prowaz.“
„I to může být prawda.“
„Ten prowaz sem přiwázal k nebi, a soukal se po něm nahoru,“
„To též může být prawda.“
„Nahoře se mi ho kousek nedostáwalo, uřízl sem dole kus a nahoře nastawil.“
„Také to může být prawda.“
„Již sem se chytal trámu, tu se prowaz utrhl, a já se zaryl sto sáhů pod zem.“
