„Wy ste neřekl kde je mám složit, nechal sem je na rynku, a jel domů. Snad se nehněwáte, sedláku?“
„I proč bych se hněwal“ odpowěděl sedlák a zaskřípal zubami.
Od té chwíle se nemohl na Honzu zlostí podíwat, ale šlo tu o nos, a sedlák mlčel. Za několik dní poslal Jirku s prasaty do města, jichž mnoho na wýdělek koupil. Poručil mu ale tenkráte, kudy má jíti a kde je má odewzdat, a mnoho-li za ně dostane.
Honza šel s prasaty k jednomu známému honákowi a wšecky mu je prodal, s tou wšak wýminkou, že mu od každého musí ocásek uříznout. Honák se nezdráhal, Honza ocásky uřezal a šel s nimi a s penězi domů.
„Nu kde máš peníze, pacholku, a proč se tak záhy wracíš?“ ptal se sedlák.
„Wy ste mi krásnou cestu ukázal, já přišel s prasaty do hrozných bažin, oni se do nich zaryli, a nemohli wen, já za nimi, chci je wytáhnout, ale z každého mi zůstal ocásek w ruce a prasata se utopili. Ale snad se nehněwáte, sedláku?“
„I bodejž do tebe tisíc hromů, čert by se nehněwal; wždyť si mne připrawil o půl statku.“
