se třásla, když ji ženichu podáwala, ale přece newzala slowo nazpět.
Nesytowi se panna líbila, při tom wšak widěl dobře, že on sám swou krásou špatně se jí zawděčil, a srdce ho zabolelo. Již druhý den se s newěstou a králem rozloučil, prawě že musí doma wše uspořádat, a k swatbě se připrawit. Truchliw jsa wrátil se domů.
„Nu, jak se ti newěsta líbí?“ ptali se rodiče. „Což je o to; ona je krásná jako rozkwětlá konwalinka, a mně se líbí zrowna dost, ale já se jí nelíbím.“
A když si nedáš říci,“ bručela matka, powídala sem ti již mnohokráte, proč ten žebrácký kabát nosíš. K čemu w tom wyhlížíš, a dokonce máš-li se tak wzácné newěstě zalíbit. Šaty dělají člowěka, to je staré přísloví. Wšak bys ty se jí zalíbil, jen se přistroj.“
„Wy můj kabát nechte; kdyby ho nebylo, nebylo by ničeho. Ten my krásy neujme.“
„Máš prawdu synu,“ řekl otec, který se s jistotou domníwal, že ten starý kabát syn od čaroděje dostal. „Ostatně si z toho nic nedělej; ženská se mění ruky obrácením.“
